Srubové domy
Srub je dřevěná stavba vybudovaná z vodorovně kladených, v rozích pomocí dlabů překřížených trámů. Sruby byly budovány o oblastech s větším množstvím především jehličnatých lesů, například ve východní a střední Evropě, ve Skandinávii atp. V oblastech s menším množstvím dřeva se ujala úspornější hrázděná konstrukce.
Ve střední Evropě byla v období středověku roubená konstrukce užívána nejen na venkově, ale i ve městech, na hradech atp. Později byla užívána především v lidové architektuře, ne však výhradně. Roubený je například ještě Kostel svatého Jiří v Loučné hoře z let 1778–80. Výhodou stavby ze dřeva byla nízká cena stavebního materiálu, dobré tepelně–izolační vlastnosti. rychlý průběh výstavby. Nevýhodou nebezpečí rozsáhlých ničivých požárů.
Stavbu dřevěných domů, respektive domů z veškerých spalitelných materiálů, zakázala na území habsburského soustátí Marie Terezie. Na mnoha místech však byl porušován ještě v průběhu 19. století. Sruby jsou budovány i dnes, například jako rekreační objekty v horských oblastech, ale rozšiřují se i jako domy k běžnému dennímu rodinnému bydlení.
Mimo Evropu byly hojně stavěny především v Severní Americe v 19. století.